ARTSCAPE NORWAY
přesahy výtvarných aspektů do veřejného prostoru a krajiny v Norsku jako inspirace pro Českou republiku
Projekt je financován z Fondu EHP, program CZ 06 – kulturní dědictví a současné umění. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
Mezinárodní projekt, který pomocí média fotografie, dokumentu a videoartu představí výtvarné aspekty uměleckých děl a drobné architektury, které se staly součástí norské krajiny a veřejného prostoru.
KONFERENCE
za účasti norských a českých architektů, umělců a teoretiků
pořadatelé/ Městská část Praha 3 a Galerie Jaroslava Fragnera
termín/ 14. 3. 2016
9:30 – 10:00 registrace
10:00 – 10:15 úvodní slovo Siri Ellen Sletner, velvyslankyně Norského království v ČR a Marek Junek, Director of National Monument
10:15 – 10:45 Petr Kratochvíl
10:45 – 11:00 Henrik der Minassian
11:00 – 11:30 Kristoffer Dolmen
11:30 – 11:45 pauza | coffee break
11:45 – 12:15 Inghild Karlsen
12:15 – 12:45 Vladimír Sitta
12:45 – 14:00 pauza | občerstvení, prohlídka expozice
14:00 – 14:30 Kurt Gebauer
14:30 – 15:00 Sixten Rahlff
15:00 – 15:30 Per Ritzler
15:30 – 16:00 pauza
16:00 – 16:30 Martin Kloda
16:30 – 17:00 Jan Šépka
17:00 – 18:00 debata
prostor/ Památník na Vítkově
téma/
Vrch Vítkov – krajina umění?
estetizace Vrchu Vítkov v rámci jeho budoucí revitalizace
hledání vhodných alternativ budoucího využití
moderování konference/ Filip Šenk, Dan Merta
přednášející/
ČR/
Petr Kratochvíl – historik architektury, ÚDU AV ČR, profesor FUA TUL
Kurt Gebauer – sochař, profesor VŠUP
Vladimír Sitta – krajinářský architekt, vedoucí ústavu Krajinářské tvorby FA ČVUT
Martin Kloda – architekt, ARCHWERK – huť architektury
Jan Šépka – architekt, IPR Praha
NO/
Henrik der Minassian – Gallery ROM
Sixten Rahlff – architekt, prorektor BAS Bergen
Inghild Karlsen – multimediální umělkyně
Per Ritzler – Norwegian Tourist Routes
Kristoffer Dolmem – Arstcape Nordland
WORKSHOP
Dvoudenní bilaterální workshop
termín/ 15 – 16. 3. 2016
prostor/ Památník na Vítkově
téma/
Vrch Vítkov – krajina umění?
estetizace Vrchu Vítkov v rámci jeho budoucí revitalizace
hledání vhodných alternativ budoucího programu s možnosti využití vítězné studie z roku 2000/ tým pod vedením architekta Mikoláše Vavřína
program/
prohlídka
analýza současného stavu
diskuze
hledání vhodných alternativ
– komplexní propojení s okolními lokalitami v širším kontextu a napojení na infrastrukturu MČ P3 + MČ P8 v rámci rozvoje Florence, Karlína a Žižkova
– umístění drobné užitkové architektury/ veřejné toalety, infosystém, občerstvovací zařízení
– trvalé umístění plastik – sochařský park
– nový mobilář
– nové krajinářské úpravy v rámci budoucího rozvoje
lektoři/
CZ/
Kurt Gebauer – sochař, profesor VŠUP
Vladimír Sitta – krajinářský architekt, vedoucí ústavu Krajinářské tvorby FA ČVUT
Vít Šimek – architekt
Dagmar Šubrtová – sochařka
Martin Kloda – architekt
Vladimír Sitta – krajinářský architekt, vedoucí ústavu Krajinářské tvorby FA ČVUT
Štěpán Špoula – krajinářský architekt, IPR Praha
Petra Vlachynská – designérka
odborní zástupci MČ Prahy 3 + MČ Prahy 8 za územní rozvoj a životní prostředí
NO/
Sixten Rahlff – architekt, prorektor BAS Bergen
Inghild Karlsen – multimediální umělkyně
Jiří Havran – fotograf
Per Ritzler – Norwegian Tourist Routes
Kristoffer Dolmem – Arstcape Nordland
účastníci/ studenti
FA ČVUT – urbanismus, krajinářství
VŠUP – design, sochařství
Výstava studentských prací z workshopu
Výstava probíhá v termínu od 10/6 do 30/8 v kulturním centru Vozovna na Žižkove. K výstavě vyšel i katalog, kde jsou uvedené výsledky studentských projektů.
Vítkov je rejstříkem české historie. Zatímco kamenný vnějšek vzdoruje změnám a času, vnitřek je soustavně reinterpretován a cenzurován převládajícím politickým klimatem země. Památník vždy společnost rozděloval anebo spojoval.
Výrazná topografie Vítkova má podobný efekt. Topografie chrání Vítkov, tak jako kdysi v minulosti hájila jeho obhájce. Na straně Karlína je Vítkov opevněn prudkými svahy a v minulosti byl i horizontem Prahy, než došlo k jeho znásilnění priapickým architektonickým gestem ve službách politické propagandy. Na straně Žižkova je jeho tvář vlídnější a prosluněnější, ale řeka zůstává Žižkovu upřena. Nepřístupnost je pro Vítkov požehnáním, ale současně prokletím. Neodmyslitelný z panoramatu Prahy přesto zůstává stranou zájmu odpovědných úřadů. Vítkov je a musí zůstat veřejným prostorem.
Na pár březnových dní se v památníku sešly nejen různé národnosti, ale i studenti a profesionálové z různých škol zabývajících se designem, uměním nebo architekturou. Sešli se, aby se zabývali spekulacemi o budoucnosti Vítkova a míst, kterých se přímo dotýká. Nešlo přitom o převratné změny, spíše o nalézání míst, které by se formou městské akupunktury – doteků a proměn – mohly stát počátky vítkovské proměny. V pozadí byly i otázky co je Vítkov dnes a čím by se mohl stát v budoucnu, řekněme za takových třicet let. Má zůstat nedotknutelným zeleným prostorem druhořadé kvality, anebo je místem příliš prominentním na to, aby nebyl radikálně přehodnocen, a to dohromady s památníkem lidského násilí?
Výsledky tohoto setkání a práce, která následovala, nelze označit za design. Tím zde prezentované výstupy nejsou a nemohou být. Snad trochu nechtěně poukazují ale i na nutnost ochránit Vítkov před tím, aby se stal volným polem pro architektonicko-krajinářské kreace, místem pro zábavu autorů.
Vítkov je místem příliš důležitým, aby se stal rukojmím naší pragmatické doby. Budoucí přístupy musí být méně alibistické, daleko více odvážné, optimisticky nahlížející na budoucnost a ne, jak je často u nás obvyklé, opičící se nekriticky po minulosti.
Pokud některé z vystavených prací přinesou podněty k uvažování o Vítkovu, pak celá akce splnila své poslání.
Vladimír Sitta
