SALT
Migraci zvířat a rytmus ročních období v arktické krajině sledují lidé už tisíce let. Mnoho stop po sobě ovšem nezanechali. Festival SALT se nechal péčí a respektem inspirovat arktickým prostředím a také se v tomto prostředí odehrává.
Původním dějištěm je mrazivé pobřeží na hornatém ostrově Sandhornøy. Ten se nachází ve správní oblasti Gildeskål na severu Norska, kousek na jih od města Bodø. SALT se zde poprvé konal v srpnu 2014 a zůstane tu až do roku 2016. Během dalších let pak festival čeká putování po nejsevernějších částech planety – postupně navštíví Grónsko, Island, Faerské ostrovy, Irsko, Skotsko, Špicberky, Aljašku a Rusko.
Prostředí festivalu tvoří několik staveb, jejichž podoba vychází z tzv. fiskehjell neboli sušáku na ryby, což je symbol tradičního života Seveřanů. V těchto jednoduchých objektech, které lze snadno stěhovat z místa na místo, na návštěvníky čekají mimořádné zážitky v podobě uměleckých projektů, koncertů, divadelních představení, autorských čtení i ochutnávek místních jídel.
Arktidu dnes sleduje celý svět. Pravděpodobně se tu nachází přes dvacet procent zbývajících zásob ropy na světě, mnohé podoby zdejšího prostředí ovšem zároveň patří k nejzranitelnějším na celé planetě. Stále výrazněji jsou tu znát klimatické změny – jejich projevy jsou tu četnější než kdekoli jinde. Co se stane, až led zmizí z dalších velkých území a vlády či globální korporace budou čím dál víc tlačit na těžbu ropy a minerálů?
Lidé žijí v arktické krajině už deset tisíc let. Arktičtí nomádi šli s ledem, žili z dostupných zdrojů v přímořských oblastech i v horách ve vnitrozemí. Úzké sepětí nomádů s přírodou mimo jiné znamená, že archeologové nacházejí jen minimální pozůstatky jejich kultury. Právě v tom spočívá filosofie původních obyvatel Arktidy a tedy i hlavní myšlenka osmiletého putování festivalu SALT. Ten se stane kulturní platformou zaměřenou na naši společnou budoucnost, životní styl, přírodní prostředí i klimatické změny.
Severní Norsko je stálým domovem většího množství lidí než všechny ostatní oblasti Arktidy. Zásluhu na tom má dostatek ryb na okrajích Golfského proudu, ale také vynalézavost a tvrdohlavost místních obyvatel. Aby vydrželi dlouhé zimy, museli přijít na nejrůznější způsoby konzervace potravin. Největší úspěch měly dvě metody – nasolování ryb a jejich sušení na kamenech, případně na zmíněných sušácích fiskehjell. Tyto sušáky po tisíce let lemovaly severní pobřeží – stavěly se především na mysech a malých ostrovech bičovaných silnými větry, v nichž se ryby suší rychleji. Dnes sušáky na mnoha místech chátrají, rozpadají se a upadají v zapomnění.
Sušák na ryby je objekt, který tvarem připomíná hory na pobřeží. Má pevné a silné sloupy, jimiž profukují poryvy větru, je vysoký a štíhlý, ale má v sobě i typickou arktickou pružnost. Je lehký, takže ho lidé při případném stěhování po pobřeží mohou složit a zase postavit během jediného dne. Dřevěné sloupy plavou na hladině a lze je tedy při hledání nového území, moře a života vléci za člunem. Stejně flexibilní a zároveň fundamentální povahu má i festival SALT, byť coby hlavní zdroj obživy využívá umění.